Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Jihočeská filharmonie podruhé
14. květen 2014 | 19.14 |
Posledního dubna jsme místo na pálení čarodějnic vyrazily s kamarádkou na další koncert z abonentního cyklu zdejší filharmonie, a protože jsem toho na onen prodloužený víkend měla v plánu mnohem víc, jako správný klikař jsem chytla nějakého bacila a užila si tak vše mnohem míň, než bych teoreticky mohla :o(
Ani koncert Jihočeské filharmonie se mi nelíbil tolik, jako ten první a za celou dobu se mi nepodařilo pořádně se do hudby ponořit, i když těžko říct, jestli to bylo jenom tím mým nachlazením, nebo i repertoárem. Skladby téhle části Pocty české hudby Beethovenovi mi totiž přišly mnohem smutnější, náročnější na poslech a vůbec takové méně záživné, takže člověk u nich dlouho neudržel pozornost.
Co se týče postřehů, připadalo mi, že pan Talich dirigoval zase trochu jinak než posledně, i když to možná bylo tím, že už jsme neseděli v první řadě, ale trochu dál a měli jsme ho tím pádem z jiného úhlu. Každopádně v té první části doslova rubal do smyčců a nenechal je ani na chvilku oddechnout. Potom je proháněl i při závěrečném Beethovenovi, ale tam už to bylo takové víc láskyplné :o)
Velkou atrakcí pak pro mě bylo, když v prostřední části dotlačili na pódium obrovské křídlo (konkrétně značky Petrof :o) a nechali mu otevřené víko, takže jsme v jeho naleštěném laku mohli sledovat pohybující se paličky (občas mi to připomínalo takové ty hudební epizody z Toma a Jerryho, kdy zběsile běhali po klaviatuře :o). Hodně mě překvapilo, jak byl klavír oproti zbytku filharmonie hlasitý (bylo jen dobře, že vlastně nehráli dohromady, ale spíš se střídali) a taky jak humpolácky působil, což bych si nikdy nepomyslela, protože mám klavír zažitý jako romantický a něžný nástroj, ale v onom ostrém kontrastu s vláčnými smyčci působily jeho údery kláves nezvykle obhrouble.
Před závěrečnou částí měl opět pan dirigent menší proslov a opět došlo na onu zvláštní souhru náhod, neboť pan dirigent Talich se zmiňoval o tom, že se říká, že Beethoven svoji Eroicu věnoval Napoleonovi, kterého obdivoval, a já v té době zrovna četla historický román od H. M. Körnerové z doby vlády Napoleona ve Francii a jeho válečných tažení. Zkrátka všechno souvisí se vším a nic nejspíš nebude náhoda :o) Každopádně ale nebylo na škodu si uvědomit další souvislosti (jako že Beethoven a Napoleon byli současníci). Jinak co se samotné Eroicy týče, připadala mi dost útržkovitá, ale jedna z těch opakujících se houslových melodií se mi líbila :o)
III. Pocta české hudbě a Beethovenovi
Leoš Janáček – Suita pro smyčce
Wolfgang Amadeus Mozart – Koncert pro klavír a orchestr d moll č. 20, K 466
Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 "Eroica"